Už vidím ty reakce - venku zima jako na sibiři, mrzne až praští a on sem dá hruškový koláč. Přostě je to tak, že když se na mě v obchodě ty hruštičky v dnešní hluboké zimě tak usmívaly svými červenajícími se tvářičkami, neodolal jsem a musel jsem je vzít ssebou dom. Po příchodu domů se vařilo kafíčko a hned při prvním usrknutí bylo jasné že tu něco chybí ... Chybělo tam něco sladkého, něco co by podtrhlo kafíčkovou chuť a prolnulo se s ní, co by odpolední siestu doplnilo aby byla úplně bezchybná. Nu a při další kávičce už byl tu ... neodolatelný hruškový koláč!
No nevím nevím, jestli by francouzi pojmenovali tento slaný koláč francouzským, ale určitě by se jim při jeho ochutnávání dělaly boule za jejich francouzskýma ušiskama. Koláček je tipem na úúúúúžasnou večeři ze surovin, které jsou doma téměř vždy skladem. Cibulka a dokřupava opečená slaninka si v něm vyměňují chutě se zapečeným krémem z kysané smetánky a tvarohu, a celý lahodný dortíček je umocněn pověstnou třešničkou v podobě česneku. Kdo by si takovou záležitost nechal ujít?
Nedávná inventura spižírny přinesla mnohé nečekané objevy, k nimž patří také pár krabiček cannelloni. Pokud jste se s cannelloni ještě nesetkali, jedná se o těstoviny trubkovitého tvaru - položí-li se jedna cannellona (snad jí tak mohu říkat) vedle jedné penne, pak je poměr podobný jako když vyříznete kousek zahradní hadice a položíte jí vedle kanalizační trubky. Nenechte se však odradit tímto poněkud expresivním přirovnáním. Jejich úprava není nijak složitá a výsledky bývají znamenité, což následující recept, jehož zdrojem je pořad S italem v kuchyni, na sto procent potvrzuje!
Vřele však doporučuji kuchtit tuto recepturu v létě kdy je dostatek listového špenátku. Při jeho shánění na přelomu ledna a února jsem si připadal jako Maruška co vyrazila v zimě sbírat jahody. První kroky při hledání zeleně mne vedly přes blízké Tesco a Globus, přičemž v Tescu byl vyprodaný i špenát mražený. Mých dvanáct měsíčků se nakonec nacházelo na tržnici našich vietnamských spoluobčanů, jimž za nabídku čerstvé zeleniny a ovoce ... a také spousty jiných jinde obtížně sehnatelných potravin patří velká pochvala.
Tak jsme se dali do pokusu o pečení čokoládového suflé. Suflé je dezertík nenáročný na suroviny, o to však náročnější na odhadnutí doby pečení. Mělo by být zvenčí krásně upečené a uvnitř tekuté, tedy upečené ani málo, ani moc, zkrátka akorát. Z moře receptů padla v tomto prvním pokusu volba na kuchařku Emanuele Ridiho S Italem v kuchyni II. Tak ... suroviny máme, receptík taky, jdeme na to!
To bylo tak ... jednoho dne se v naší kuchyni usídlil nový mlýnek na maso - krásný, bílý, oplývající elegantními tvary, snoubícími se se skrytou megamlecí silou. A takový stroj je třeba otestovat, aby nezahálel zbytečně ve skříni a ukázal svoje svaly. Bylo rozhodnuto - nameleme maso! No a samozřejmě že z něj taky něco uvaříme. Následovalo obligátní netové brouzdání, načež se z vln všeobjímající sítě vyloupl originální recept na plněné papriky. A není náhodou, že byly ty nádherné červeňoučké papriky objeveny na blogu La Dolce Vita, tam je to samá dobrota. A tyto papriky Vás o tom okamžitě přesvědčí!
Už vidím ty reakce - venku zima jako na sibiři, mrzne až praští a on sem dá hruškový koláč. Přostě je to tak, že když se na mě v obchodě ty hruštičky v dnešní hluboké zimě tak usmívaly svými červenajícími se tvářičkami, neodolal jsem a musel jsem je vzít ssebou dom. Po příchodu domů se vařilo kafíčko a hned při prvním usrknutí bylo jasné že tu něco chybí ... Chybělo tam něco sladkého, něco co by podtrhlo kafíčkovou chuť a prolnulo se s ní, co by odpolední siestu doplnilo aby byla úplně bezchybná. Nu a při další kávičce už byl tu ... neodolatelný hruškový koláč!
No nevím nevím, jestli by francouzi pojmenovali tento slaný koláč francouzským, ale určitě by se jim při jeho ochutnávání dělaly boule za jejich francouzskýma ušiskama. Koláček je tipem na úúúúúžasnou večeři ze surovin, které jsou doma téměř vždy skladem. Cibulka a dokřupava opečená slaninka si v něm vyměňují chutě se zapečeným krémem z kysané smetánky a tvarohu, a celý lahodný dortíček je umocněn pověstnou třešničkou v podobě česneku. Kdo by si takovou záležitost nechal ujít?
Nedávná inventura spižírny přinesla mnohé nečekané objevy, k nimž patří také pár krabiček cannelloni. Pokud jste se s cannelloni ještě nesetkali, jedná se o těstoviny trubkovitého tvaru - položí-li se jedna cannellona (snad jí tak mohu říkat) vedle jedné penne, pak je poměr podobný jako když vyříznete kousek zahradní hadice a položíte jí vedle kanalizační trubky. Nenechte se však odradit tímto poněkud expresivním přirovnáním. Jejich úprava není nijak složitá a výsledky bývají znamenité, což následující recept, jehož zdrojem je pořad S italem v kuchyni, na sto procent potvrzuje!
Tak jsme se dali do pokusu o pečení čokoládového suflé. Suflé je dezertík nenáročný na suroviny, o to však náročnější na odhadnutí doby pečení. Mělo by být zvenčí krásně upečené a uvnitř tekuté, tedy upečené ani málo, ani moc, zkrátka akorát. Z moře receptů padla v tomto prvním pokusu volba na kuchařku Emanuele Ridiho S Italem v kuchyni II. Tak ... suroviny máme, receptík taky, jdeme na to!
To bylo tak ... jednoho dne se v naší kuchyni usídlil nový mlýnek na maso - krásný, bílý, oplývající elegantními tvary, snoubícími se se skrytou megamlecí silou. A takový stroj je třeba otestovat, aby nezahálel zbytečně ve skříni a ukázal svoje svaly. Bylo rozhodnuto - nameleme maso! No a samozřejmě že z něj taky něco uvaříme. Následovalo obligátní netové brouzdání, načež se z vln všeobjímající sítě vyloupl originální recept na plněné papriky. A není náhodou, že byly ty nádherné červeňoučké papriky objeveny na blogu